Tak mne to zase vcuclo mládenci, a to i přes nesmírnou snahu vesmírnou se vzepřít :) Nicméně jsem si dal jedno zlatavé anestetikum po tom dnešním z mého pohledu vydařeného zápasu. Jako dycinky jsem nahrál protivníku, kopnul vlastňáka...tradice je tradice. Přes to vlak nejede (ani do Tisý). Nicméně ten poslední mač, ten byl napínavej jak výsledek ranního vážení mé maličkosti (bo jsem se doprasil zlehka nad metrák a to už je malinko přes čáru, tak jakoby méně papám...sušenku ani náááhodou, rohlík, alias zabiják břišních svalů taky nechci). Akorát teda v úterý nevím nevím, jestli se vzmůžu na výkop, teda výkon, jelikož mne bolí zádo jakože dosti. Asi s(i/e) naleju ještě Havanu a to bude teprve literatura. Bukowski hadr. Ale uvidíme, jak řekl Stevie Wonder. Zítra budu mocně kvrdlati florbalkou a míčem s opupínkovanou dcerou, to by bylo, aby se technika nezlepšila a tělo nezesílelo jinde než v pase. Dělejte to taky tak :)
Jo a dobrou noc.
-Japonec-
-Japonec-
