19. 11. 2014

Článek

Pravidelně jako ženská perioda, západ slunce a jiné věci, co mají upíři rádi, se v úterý scházíme, abychom si zasportovali. Není nad to, když mi po lehkém úprku z práce, tedy zaměstnání, dojde asi tak šedesát šest, celých šedesát šest metru od tělocvičny, že mám klíče od šatny doma na stole. Voila, to dostanu jmen, už to v duchu vidím. Hlava děravá jak florbalovej míček, vymleto jak po povodni. Holt se asi ukazuje, že se letitá snaha o optimalizaci myšlenkových pochodů ethanolem nedaří. Nebo jsem podcenil dávkování, škoda těch let, ale ještě není pozdě.
Po ujištění spoluhráčů, že si opravdu nedělám prdel (vůbec netuším, jak vás to při mé pověstné serióznosti vůbec může napadnout, skoro se cítím dotčen), probíhá menší transport věcí do šatny č. 2. Později si věci přenášíme zase zpátky, abychom se mohli producírovat před ženskýma a chlapama z vojebalu.
Vlastní zápas díky lichému počtu hráčů neslibuje dobré vyhlídky na vítězství naší strany, nicméně se daří protihráče drtit střelbou do jejich a deprimovat u naší brány. Veselí ze vzrůstajícího skóre zejména díky později dorazivšímu Martinovi panuje do stavu tuším, 8:8, kdy má Koldi konečně zkalibrováno a dokáže dopravit bílé duté kulaté těleso s kruhovými otvory po přímce z bodu A, do bodu B. B jako branka. Tím si mimochodem nechutně vylepšuje osobní statistiky. Nutno ovšem podotknout, že jsem tolik promáchnutých, blbě trefených míčů a netrefených prázdných, či poloprázdných branek dlouho neviděl.
Taky jsem dlouho neviděl takový jelito od míčku, co se zničehonic vyskytlo na Lexovo zadní straně stehna. Tímto se omluvuju, ale ránu mám, což ?
Druhá část zápasu byla naštěstí kratší, než čas kalibrace Koldiho spoluhráčů, takže žlutí vyhrávají.
Po bujarém veselí ještě nastává operace Škatulata, škatulata II, završené toužebně očekávanou konzumací stimulantů v blízké velkonálevně. Samosebou až po hygieně, bo nejsme prasata.

Lehká konverzace ohledně klubové příslušnosti, aby řeč nestála  u konzumace smaženého Eidamu 30%, pár žejdlíků jako předehřička pro pozdější vcucnutí Slashem a máme další skvělý večer, na který se vždy jednou za 14 dní těšíme. 

A víc už si toho nepamatuju, bo se mi to slejvá :)

Za týden "naskanou" a snad vezmu klíče. Hanze tímto prosí, ať mí ráno okolo sedmý místo chrupkání v pelechu napíše, jinak bude pjůsej jako Bjno. Děkuji předem.Ale stačí v úterý, nemusíš denně :)

Japonec kytovec